Lacná zásobáreň dreva pre Rakúsko a Nemecko
Viete, kto je najväčším vývozcom dreva v Európe? Zrejme budete tipovať Švédsko, Fínsko alebo iné veľké lesnaté krajiny. Omyl, je to Česko.
V roce 2016 jsme vyvezli 5,2 mil. m3 dřeva. To je skoro o třetinu víc než předchozí rok. Růst? Důvod k oslavě? To není tak jisté. Z celkového objemu exportu bylo cca 3,5 mil. m3 čerstvě vytěžené dřevo – kulatina pro další zpracování. Na těžbě jehličnatého dříví v EU má Česko podíl sotva 10 %, v objemu exportu jsme ale s 24 % na prvním místě.
Vyvážíme obrovské množství nezpracovaného dřeva. Když byste stáli na hraničním přechodu Folmava, Strážné nebo i jinde, viděli byste, že každých 5 minut od nás odjíždí náklaďák s 35 kubíky dřeva. To je interval, v jakém jezdí pražské metro. Jen si to představte…
Čím to začalo? V počátcích integrace do EU se ČR otevřela zahraničním investorům. Naivně. Cizí firmy u nás postupně ovládly řadu oborů. V případě lesnictví a zpracování dřeva jsou výhody jiných členských zemí tak jednostranné, že brání zdravému rozvoji tohoto oboru v ČR.
Čísla mluví jasně: z celkového objemu dřeva zpracovaného v ČR obstará více než 60 % několik zahraničních firem a více než 80 % jejich produkce jde na export. Státní podnik Lesy ČR se z hospodáře proměnil ve správce zájmů cizích společností, které mu slušně platí. Hodnota zpracování dřeva je u nás v přepočtu na 1 m3 ani ne poloviční oproti Rakousku. Proto je tuzemské zpracování neefektivní, surové dříví se exportuje až hanba, a Rakousko s Německem nás mají jen za levnou zásobárnu.
Evropský trend je přitom opačný. Státy jako Polsko, Francie, Slovensko nebo Rakousko navyšují podíl vlastního zpracování dřeva a omezují už tak nízké objemy exportu. Chrání tím pilařské a zpracovatelské kapacity, dostatečný objem a kvalitu zpracovávaného dřeva, a v neposlední řadě i zaměstnanost kvalifikovaných dřevařských dělníků. Právě tyto věci však neplatí pro Česko.
Za posledních 20 let u nás nevznikla žádná nová výroba, která by představovala průlom v materiálovém využití dříví. V Čechách by měly vzniknout dvě velké pily, které by efektivně vyrovnaly poměr vytěženého a zpracovaného dřeva. Dále je třeba podpořit vznik středních specializovaných firem, které umí řezivo zpracovat na hotový výrobek (např. na překližky, dýhy, MDF desky, komponenty pro dřevěné konstrukce apod.). Tím skončí absurdní dovoz zahraničních výrobků z českého dřeva.
Pokud si přejeme, aby tuzemské dřevařství rostlo opravdu (a ne jen naoko), je potřeba zastavit export jako snadný výdělek: omezit těžbu a podpořit zpracování. S tím, co doma v Česku máme, bychom měli konečně začít zodpovědně hospodařit. Těžit z toho budete i vy, kdo topíte dřevními peletami a briketami: čím více se toho u nás nařeže, tím levnější bude pilina a tím i nižší koncová cena dřevěných paliv.
O tom, jak bez užitku vyvážíme čistou energii a sami si přitom libujeme ve spalování uhlí, zase příště.