Neratov: Jediná neziskovka, která vytváří zisk

Zachránilo jeden kostel, do opuštěné vesnice vrátilo život, poskytuje bydlení desítkám postižených a práci téměř dvěma stovkám dalších. A hlavně: neprosí poníženě o dotace a nečeká, co si za ně bude moct dovolit – chce být v maximální míře soběstačné, svou činností uživit sebe a své lidi. Daří se mu to v míře, jaká je u nás ojedinělá.

Neratov je vesnice na severním svahu Orlických hor. Zapadákov na hranici s Polskem, který měl na přelomu 80. a 90. let tři stálé obyvatele, jednu ruinu kostela a pár desítek chalupářů. Tou dobou sem zabloudil za socialismu tajně vysvěcený kněz. To místo ho přitahovalo, kostel, byť pobořený měl stále své charisma. Co ho obnovit?, řekl si. Působil tehdy v královéhradecké diecézi jako farář nedalekého Kunvaldu. Požádal proto biskupa Otčenáška o požehnání k opravě kostela. Ten mu kývl s podmínkou, že do vesnice přitáhne 40 lidí, kteří tam budou trvale žít.

Josef Suchár, jak se ten farář jmenuje (dnes je mu 58 let), začal naplňovat svou vizi. Měla (a má) hluboké kořeny, i když třeba v realitě viděl jen pár kroků dopředu. Přizval do vesnice první dvě rodiny s dětmi, Němcovy a Malíkovy (paní Němcová je dnes předsedkyní Sdružení Neratov, paní Malíková vede neratovské zahradnictví). Obě si vzaly několik dalších dětí do pěstounské péče. Brzy přibyly další rodiny, příbuzní, kamarádi. Přišli na konec světa, aby tu začali žít od nuly. Doslova. Domy, které ve vesnici zbývaly, byly neobyvatelné. Společným úsilím začali budovat zázemí, které většina z nás považuje za zcela samozřejmé: střecha nad hlavou, voda, elektřina, topení, mít kde vařit a jak prát.

Současně s tím začali čistit ruiny kostela a brzy dostali biskupovo požehnání i peníze na opravu. Sdružení Neratov začalo fungovat pod oficiální hlavičkou v roce 1992, komunita se pomalu rozrůstala a také hledala životaschopný směr. Přes “experimenty” s pomocí bývalým trestancům se zájmy a činnost sdružení ustálily na pomoci, péči a zprostředkování práce a bydlení pro děti a dospělé s postižením. Jen postižených tu dnes nastálo žije 30 (přičemž počet obyvatel Neratova je 60), ale sdružení je oporou pro dalších 150 až 200 postižených z regionu.

Jak na věc

“Chceme nabízet práci co největšímu počtu postižených lidí, kteří mohou a mají zájem pracovat. Aby tím zlepšili svou finanční situací a naše Sdružení bylo schopné se uživit,” říká Zdenka Burešová, která se v Neratově stará o vztahy s veřejností. A to se v posledních letech začalo dařit. Výnosy Sdružení Neratov za rok 2016 ve výši 36 mil. Kč poskytly ze 42 % dotace od státní správy (MPSV), a z celých 46 % tržby z vlastní činnosti. Tahle čísla se vám možná nebudou zdát nijak vynikající, pamatujte ale, že mluvíme o neziskové organizaci.

Samozřejmou součástí aktivit neziskových organizací jsou chráněné dílny. V mnoha případech mají volnočasový nebo terapeutický charakter. V Neratově to tak úplně neplatí: “Spolupracujeme s firmami, které mají zájem podporovat práci lidí s postižením, ale nemají na to ani podmínky ani know-how. To máme my. V současné době takto spolupracujeme s firmami Siemens a Assa Abloy (dříve výrobce zámků FAB). Využíváme k tomu vlastní montážní dílny. My tím získáváme práci na dlouhou dobu dopředu, firma zase může uplatnit tzv. náhradní plnění. Obě strany jsou spokojené,” dodává Zdenka Burešová. Své výrobky dodávají i na objednávku, a to za konkurenceschopné ceny. Jejich klientem je třeba Česká spořitelna. Montážní dílny už mají kromě Neratova i v Žamberku a Králíkách.

O továrnu ale v žádném případě nejde. Široké spektrum chráněných dílen zahrnuje kuchyni, prádelnu a obchod (ty slouží i lidem z vesnice, kteří nepatří ke Sdružení), úklidové služby, zahradnictví, několik řemeslných dílen (keramika, košíkářství, tkalcovství, tiskárna ad.). Otevřeli speciální základní školu. Znovu uvedli do provozu místní hospodu, dlouho ji měli v pronájmu. To se ukázalo jako klíčové pro zlepšení vztahu s chalupáři-starousedlíky: u piva se dá prostě mluvit o všem. Hospoda dnes Sdružení Neratov patří, je po rekonstrukci a stojí za návštěvu. Hojně ji využívají zejména turisté, které sem nejvíc láká unikátně rekonstruovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie. A staví se tu pivovar.

Čísla jsou čísla

Současný stav je výsledkem 25 let trvajícího vývoje, neúnavné práce a také prosté vůle to nevzdat. Je to několik let, co mělo Sdružení Neratov namále: komunita žila a pracovala na bázi kamarádských a příbuzenských vztahů, ale tenhle model se po více než 15 letech vyčerpal, a sdružení bylo dlouhodobě v červených číslech. Na udržení provozu a rozvoj aktivit bylo potřeba čím dál víc peněz, jejich zdroje ale i kvůli finanční krizi pomalu vysychaly. Farář Suchár přiznává: “Došli jsme na hranici. Říkal jsem si, jak to budeme dělat dál? Změnu jsem chtěl, ale neuměl jsem to. Jsem schopný vybagrovat jámu, ale nejsem člověk administrativy.”

Tou dobou, kolem roku 2010, se shodou okolností do Sdružení zapojil Antonín Nekvinda. Zkušený manažer s dvacetiletou praxí v byznysu, který působil na vrcholových pozicích v České pojišťovně. V prostředí neziskové organizace pomohl nastavit pravidla a nastartovat procesy, které jsou ve světě byznysu běžné. Soucit šel stranou, bylo to tvrdé, ale byla to otázka přežití. Šlo o to, aby Sdružení mohlo fungovat dál – a pokud možno mnohem lépe než doposud. Nekvinda přišel s podnikatelským záměrem, začal jednat s velkými firmami, domlouvat zakázky.

“Zisk není sprosté slovo. Pan farář se při něm křižoval, ale už se nekřižuje. K normálnímu podnikání zisk patří. A pokud chceme dál pomáhat lidem, bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet situace s evropskými nebo tuzemskými dotacemi, musíme vytvářet zisk. A tak počítáme náklady a marže,” říká k tomu sám Antonín Nekvinda, člen správní rady. Jeho zkušenosti přiměly Sdružení Neratov k sice chtěné, ale přesto bolestné proměně. Řada lidí odešla, přišli jiní. “Ono to bolí, když se začne tlačit na pilu. Ale míří to k tomu, aby to naše sociální podnikání bylo udržitelné.” Hlavně díky němu začaly velké firmy brát Neratovské jako rovnocenného partnera. 

Nadějné vyhlídky

Zisk je jednou z hlavních motivací, proč podnikat. Neziskovým organizacím říkáme “ne-ziskové” proto, že jejich často charitativní orientace a aktivity vlastně žádný zisk vytvořit nemohou – a vytvářet by ho snad ani neměly. Společnost, úřady a grantové komise pak na tyto organizace mohou pohlížet jako na sirotky, kteří jim budou vděční za jakoukoliv finanční pozornost.

Sdružení Neratov je výjimečné a de facto ojedinělé tím, že z tohoto řekněme nedůstojného koloběhu sebevědomě vystupuje. Jeho proměna z čistě neziskové organizace závislé na dotacích a příspěvcích na subjekt, jehož aktivity se dají označit jako “sociální podnikání”, ještě není dokončená. Ale zisky z prodeje vlastní produkce (textilie, keramika, košíky, sazenice, potisk), z turismu (ubytování, hospoda, brzy pivovar) a z práce pro velké firmy v okolí by mu do roku 2020 měly zajistit nezávislost na další podpoře (kromě standardních příspěvků na handicapované od Ministerstva práce a sociálních věcí). Sdružení Neratov tím sobě - a nejen sobě - otevírá nové obzory.
 

Farářův konec

“Pomáhám lidem žít tak, aby – řečeno po farářsku – měli život a měli ho v plnosti. Aby to nebylo přežívání, ale i duchovní rozměr. No, a ten je spojený s tím, že nikdo není zbytečný. My to neděláme PRO lidi s hendikepem, ale S nimi. To je pro mě akt té víry,” říká k tomu Josef Suchár. A jen tak mezi řečí, nad řízkem s bramborovým salátem v místní hospodě dodává: “Bůh nám dal svět, abychom ho společně s ním učinili krásným, abychom ho tvořili a mohli se z něj radovat. Tohle chci lidem pomoct pochopit. Aby si řekli: Tak když to dokázali tady, proč by to nemohlo jít i u nás…”

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Kdo je tady postižený

Většinová společnost vnímá zdravotně postižené jako homogenní skupinu lidí, zjednodušeně řečeno: postižení = vozíčkáři. Tak to ovšem není. Způsobů postižení, které vám mohou komplikovat život ve větší než malé míře, je mnoho. Zahrnuje to lehčí i těžší fyzické následky nemoci nebo úrazu, lehké mozkové dysfunkce, psychické choroby s různou intenzitou průběhu, přehnanou důvěřivost a naivitu, ale i sníženou schopnost soustředění, odolnosti proti stresu nebo hluku apod.

Odhaduje se, že v České republice žije asi 800 tisíc lidí s nějakým typem postižení. Přesné údaje nejsou k dispozici, protože kromě lidí skutečně pobírajících invalidní důchod zahrnuje tato skupina i ty, kteří svůj problém nemají diagnostikovaný, neuvědomují si ho, nebo se za něj zkrátka stydí (a tudíž ho nepřiznají). Toto číslo je velmi vysoké a prakticky znamená, že zdravotně postižený je zhruba každý dvanáctý z nás. Bezpochyby tedy znáte někoho, kdo do této kategorie spadá. A možná jste to dokonce vy sami.
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Neratov topí peletami   Počet objektů vytápěných peletami 6 + fara Roční spotřeba dřevních pelet 150 - 200 tun